Domácí dialýza znamená svobodu a zodpovědnost

Odtud pak byl převezen na oddělení Jednotky intenzivní péče (JIP) nemocnice v Ústí nad Labem. Tam pak strávil tři týdny v umělém spánku a ocitl se opravdu na hraně mezi životem a smrtí. Stav pana Pavla byl velmi vážný a jeho ledviny opět přestaly dobře fungovat a bylo nutné začít s pravidelnou hemodialýzou v nemocnici v Ústí nad Orlicí, na dialyzačním středisku B. Braun.

Životní změna v podobě domácí hemodialýzy

Postupem času mu na oddělení lékařka nabídla možnost peritoneální domácí dialýzy. Pan Pavel si začal shánět všechny informace o možnosti tohoto způsobu domácí dialýzy. Později jej však zavrhl. Obrat nastal ve chvíli, kdy v časopise Dialog našel zmínku o domácí hemodialýze jedné paní z Plzně a začal se o tento způsob dialýzy zajímat. V jeho zájmu ho velice podporovaly některé zdravotní sestry, zvláště pak vrchní sestřička a primář oddělení. A ve chvíli, kdy mu primář sdělil, že firma B. Braun má nový dialyzační přístroj pro domácí hemodialýzu dialýzu Physidia francouzské výroby a že by vyhovoval jako kandidát, začal se tedy okamžitě připravovat na přestup na domácí léčbu.

Získával také další poznatky z časopisu Dialog a byl pevně rozhodnut domácí hemodialýzu zvládnout. Aby vůbec bylo možné tento proces nastartovat, musel si začít osvojovat všechny postupy, po stránce dovedností zvládnutí léčebných manuálů a nastudovat nezbytnou literaturu. Pan Pavel přiznává, že jistá manuální šikovnost a praxe jsou pro úspěch domácí hemodialýzy nezbytné. Přiznává, že přínosem pro něj samotného byla vojna, kde byl zařazen jako zdravotnický instruktor a absolvoval v tomto oboru přípravu v poddůstojnické škole a praxi ve vojenské nemocnici. Tam se třeba pravidelně setkával s odběry krve i s dalšími výkony a návyky, které nyní může „oprášit“.

Technická zručnost je jen otázka cviku

Pan Pavel zdůrazňuje, že zvládnout technické věci kolem domácí dialýzy je jen otázkou cviku, ale například píchání do vlastní žíly opravdu není pro každého. Ani jeho žena zpočátku nesouhlasila s jeho rozhodnutím dialyzovat se v domácím prostředí. Měla strach a nechápala, proč nemůže Pavel docházet na nedaleké středisko. Největší obavu měla z toho, že kdyby nastaly jakékoliv komplikace, nezvládla by se o svého muže postarat. Proto právě manželka ale i jeho mladší dcera podstoupily dvoudenní instruktáž na dialyzačním středisku, kde se pan Pavel právě zacvičoval po dobu jednoho měsíce na přístroji pro domácí hemodialýzu. Protože jeho celkový zdravotní stav je dost komplikovaný, není prakticky tím nejlepším kandidátem pro transplantaci ledviny, a proto tedy hemodialýza je jediným dostupným způsobem náhrady nefunkčních ledvin. A domácí ošetření je asi proto to nejlepší hlavně z důvodu, že takto prováděná léčba je z hlediska zátěže organismu šetrnější nežli dialýza klasická.

Velké plus – dcera zdravotní sestra

Velké plus je, že jedna z dcer je zdravotní sestra, a další plus je, že jak pan primář, tak paní doktorka mají pochopení pro případy, kdy musí sestra „zaběhnout“. Pro pana Pavla je tak velice uklidňující maximální podpora střediska a rodiny.

Edukace rodiny je důležitá

V současné době je přínosné i to, že Pavlova manželka ví o kladech a výhodách domácího ošetřování a že po vyřešení všech problémů s obývacím prostorem a skladováním se vše zklidní a hektická doba se vrátí „do klidu“. Pan Pavel se bude moci opět věnovat nejen své oblíbené rybařině, ale i ostatním aktivitám, které mu jeho zdravotní stav dovolí, jako třeba četbě, křížovkám, modelařině a dalším činnostem. Uvědomuje si, že domácí dialýza přináší určitým způsobem svobodu, ale na druhé straně, a to hlavně, musí mít zodpovědnost za všechno, co se týče dodržování potřebných postupů a výkonů. Bez toho by vlastně tato metoda ztrácela svůj význam.