Docentku PhDr. Dr. phil. Lauru Janáčkovou, CSc., z Institutu partnerských vztahů většina lidí zná jako psycholožku a sexuoložku radící dvojicím v oblasti partnerského a rodinného života. Kromě toho se stará i o chronicky nemocné pacienty. Být v její přítomnosti je radost i balzám pro dneškem tolik stresem zatíženou duši. Její pozitivní energie, životní optimismus a nadhled jsou až nakažlivé. Není tak divu, že moje otázky směřovaly k tomu, kde čerpá sílu a jak relaxuje.

Jak jste se dostala k oboru psychologie?

Můj tatínek byl lékařem kardiologem. Chodila jsem za ním do nemocnice a už v dětství jsem chtěla pracovat v profesi, která pomáhá lidem. Medicínu mi tatínek nedoporučoval. Uznával tradiční roli ženy, a tak místo klasické medicíny ke mně přišla psychologie. Do ní jsem se zamilovávala postupně a definitivně si mou lásku získala až díky mému prvnímu učiteli psychiatrovi MUDr. Radkinovi Honzákovi.

Jako psycholožka a sexuoložka jste velmi vytížená, máte řadu přednášek, publikujete, vystupujete v médiích a samozřejmě se staráte o pacienty. Jak relaxujete?

Práci mám naštěstí pestrou a různorodou, takže vedle konzultací a terapeutické práce ráda píšu, učím, přednáším, připravuji dnes tolik oblíbené a žádané podcasty a podobně. K relaxaci však potřebuji činnosti, kdy vypínám mozek a zapojuji ruce. A tak šperkařím. Baví mě ruční výroba šperků, takže jsem začala navštěvovat šperkařské kurzy. Zdokonaluji se v práci se stříbrem a těším se na léto, kdy se budu učit zpracovávat zlato. Když nezbývá čas na delší odpočinek, vypínám hlavu při navlékání korálků na náhrdelníky nebo náramky. Pak skoro stejně jako mniši při posouvání korálků medituji.

Obrázok

Kdysi jste se mi zmiňovala, že pěstujete levanduli, že i to je pro vás jistý druh relaxace. Platí to stále?

Ano, miluji květiny. Zvláště ty, ke kterým se váží moje vzpomínky z mládí. Návštěvy Provence jsou s vůni levandule nesmazatelně spojeny. Na chalupě taky pěstujeme květiny, které jsem znala z prázdnin u babičky v Čejově nebo na Choustníku. Takže floxy, jiřiny, růže, měsíčky, konvalinky, pivoňky. Prostě všechno, co tak nádherně opojně voní.

Co sport, říká vám to něco?

V mém věku jsou sportem číslo jedna procházky. Ty řeším přes rok tím, že jakmile to jde, do práce chodím pěšky. V létě na chalupě opráším kolo a vyrazím ven. Potřebuji však mít nějakou motivaci nebo nějaký cíl. Jedu rychleji, když mě na konci cesty čeká dobrá káva, gurmánský oběd či vychlazené pivo v orosené sklenici. Dříve jsem ráda jezdila na koni a hrála tenis, což trochu se strachem a se střídavými úspěchy ještě příležitostně provozuji.

Blíží se léto, to znamená volno, které během roku tolik chybí. Co plánujete na prázdniny?

V červnu pravidelně jezdím k moři. Na Jadran mám z cest s rodiči ty nejkrásnější vzpomínky. Jezdíme na jaderské ostrovy a na místa, kde v červnu nepotkáte živáčka. Vezeme psa a kufr knih, nejlépe těch, ve kterých nenajdete slovo psychologie.

Plánujete i nějakou dovolenou v Česku?

V létě jsme často na chalupě na rozhraní středních a jižních Čech. Odtud podnikáme spanilé jízdy za zvířátky, za historií anebo za přáteli. Nejoblíbenější činností konce léta a začátku podzimu je však pro mě golf chudých, tedy sběr hub. To považuju za úžasnou relaxaci. V závěru prázdnin vždy navštěvujeme safari ve Dvoře Králové. Tam si představuji, jaké by to bylo krásné, být zvířecí psycholožkou.

Před chvílí jste zmínila, že si na dovolenou s sebou vozíte knížky, ve kterých nesmí být ani zmínka o psychologii. Co tedy čtete?

Až do doby před covidem-19 jsem se soustředila na knihy, které nějakým způsobem souvisejí s mou profesí. To se ale zásadně změnilo. V poslední době u mě převládají životopisné romány a červená, trochu erotická knihovna. Úplně jsem této literatuře propadla. Jsem již na prázdniny tak vybavená, že letošní léto bude možná první, kdy nenapíši žádnou knihu.

Co pro vás znamená rodina?

Narodila jsem se v době, která hlásala, že rodina je základem státu. Moji rodiče nám až do tatínkovy smrti nepřímo i přímo vštěpovali důležitost rodiny a její vliv na spokojený a šťastný život. Jsem vyznavačkou rodinného života. Nejenže ho propaguji v médiích, ale samozřejmě se v podobném duchu snažím působit i na své děti.

V souvislosti se svojí kariérou často zmiňujete doktora Radkina Honzáka. Jaká s ním byla spolupráce?

V 90. letech 20. století jsem si to plně neuvědomovala, ale bylo to pro mě iniciační setkání. Radkin mou energii nasměroval na onkologické pacienty a ti tvoří dodnes nejdůležitější skupinu mých klientů. Vždy říkám, že školy a vzdělání jsou pro mladého člověka důležité, ale nejdůležitější je potkat toho správného učitele. Já jsem na ně měla štěstí a Radkin z nich byl nejdůležitější.

Není tajemstvím – už jste o tom mluvila – že se staráte o těžce nemocné pacienty. Co jim radíte pro zachování co nejlepší psychické pohody?

Své pacienty podporuji v naději a optimismu. Někdy to není jednoduché, protože lidé své nastavení dědí po svých předcích, je ovlivněno výchovou, zkušenostmi a podobně. Optimismus je však tím nejlepším pomocníkem v překonávání těžkých životních zkoušek. A já jsem přesvědčená, že i v té nejtěžší chvíli se dá najít něco pozitivního, co nám může alespoň trochu svítit na cestu.

Těžká nemoc není jen nemocí daného člověka, ale zasahuje celou nejbližší rodinu. I ta podporu v nějaké formě potřebuje. Co příbuzným pacientů radíte?

Rodiny již nežijí ve společných domácnostech, tak jak tomu bylo ještě v generaci mých prarodičů. Neumějí spolu hovořit o těžkých tématech, jako je stáří, vážná nemoc nebo smrt. Někdy nevědí, jak se chovat či jak pomoci člověku, který je nevyléčitelně nemocný nebo umírá. Často netuší nic o důležitosti spoluprožívání strastí, a nakonec i samotného truchlení. Domnívají se, že jde o něco nepatřičného, co nás zdržuje a co je třeba tlumit léky. Jsem ráda, když rodinám svých pacientů pomohu projít těžkým životním obdobím, a vždy mě potěší, když pak i děti nebo vnuci těch, co nás již opustili, za mnou znovu přijdou. Někdy mě vyhledávají proto, aby se lépe smířili s odchodem svého blízkého člověka, mnohdy mě ale vyhledávají i z důvodu svých dalších osobních trablů a já mám vždy radost, když jim mohu pomoci.

V rámci péče o těžce nemocné pacienty docházíte také k nim domů. Stojí pacienti o psychickou podporu v domácím prostředí?

Pokud již pacienti nemají sílu přijít za mnou do nemocnice a chtějí se mnou hovořit, není jiná možnost, než abych přišla já za nimi. Řeší partnerské vztahy, odpouštění, obavy, strach i blížící se setkání se smrtí. Je to náročné časově i logisticky. Jednou mi pak jeden nadřízený sdělil, že kolonka potulný psycholog v nemocnicích neexistuje. Přesto se snažím u svých často dlouholetých klientů tuto službu poskytnout, pokud je to v mých silách. Když dorazím za nimi domů, vždy vidím radost a vděk.

Čtenářsky byly velmi úspěšné vaše knížky, které byly založeny na radách ženám, jak si získat, případně udržet muže. Tituly Muži chtějí potvory, Muži chtějí milenky a Jak rozdojit kozla získaly mnoho příznivců. Bude další pokračování průvodců vztahy?

Všechny mé populární knihy jsou určeny ženám a točí se okolo komunikace v partnerských vztazích, ženského sebevědomí a výběru partnera. Jsou to témata, která oslovují ženy všech generací, a budu se jim věnovat i v dalších knihách.

Osobně si však více cením knih, které píši pro své chronicky nemocné pacienty. Zmínit můžu knížky pro pacienty s roztroušenou sklerózou, pro pacienty s plicním onemocněním, s cukrovkou… Těch titulů je ale mnohem víc. I tyto knížky jsou plné návodů, rad a psychologických metod, které pomáhají překonat těžké období v životě člověka.

Máme před sebou léto. Je něco, co byste si během něj chtěla splnit?

Už se v životě dostávám do fáze, kdy nepotřebuji mít na své dny odpočinku nachystaný wish list se seznamem přání nebo si stanovovat cíle. Vím, že se o prázdninách budu mít dobře, a nechávám se příjemně překvapit, co krásného mi léto dopřeje. Takže pokud bych měla odpovědět na otázku, přála bych si klidné, příjemně prožité léto – to je můj nejbližší cíl, který si chci splnit.

Poradňa

Poradňa

Spýtajte sa, poradíme

Nebojte sa hovoriť o zdravotných problémoch a veciach, ktoré s tým súvisia. Spýtajte sa nás na to, čo vás trápi, a my vám poradíme. Tiež sa môžete pozrieť na odpovede na otázky, ktoré položili iní už pred vami, alebo si prečítať príbehy našich pacientov.

Poradňa
Mohlo by sa vám páčiť
Precvičovanie pamäte u seniorov
Ako sa dá zabrániť zabúdaniu?

Občas všetci zabudneme kľúče alebo názov nejakého miesta. To je úplne normálne. Pokiaľ si ale...

Celý článok
Tipy a triky na léto
Tipy a triky ako si užiť leto aj v horúcich dňoch

Silné slnečné žiarenie vytvára záťaž pre ľudský organizmus. O to viac opatrní by v parných a dusných...

Celý článok
Strečing pri jazde autom
Cvičenie na cestách: Časť 1. – v aute

Dnešná digitálna doba je až neuveriteľne rýchla a s tým súvisí i fakt, že sa zrýchlilo aj cestovanie...

Celý článok